O Dušanu Žantovi, působícím kdysi v pražských Chomoutech, jsme tady už mluvili. Tohle je jeho další text, který jsme si „přisvojili“, a který k nám tehdy hovořil o dávné budoucnosti. Jak to ale všechno uteklo, o tom by už půlka Průdušek mohla cosi povídat.
Intro:
|
E
.
G#m
.
|
C#m
...
|
A
...
|
E
.
B
.
|
Verse 1:
E
Klobouk jako
G#m
paní noc má
C#m
černý,
A
kůži věkem sešlou vrásči
E
tou,
B
E
provází ho
G#m
všude jak duch
C#m
věrný
F#m
láhev, co má
B
napůl
vypi
E
tou.
Chorus:
Co ho
A
trá
G#m
pí,
B
neví nikdo
E
z
nás,
co mu
A
vrá
G#m
tí
F#m
zpátky hladkou
B
tvář.
F#m
Lampa, která zhasne k ránu,
E
je mu nad mě
A
síc,
G#m
snad
F#m
hledá perly v trávě, možná
G#m
tou
B
ží zpátky
E
jít.
Intro
Verse 2:
Kabát černý, ošlapané boty,
košili pod sakem kostkatou,
nepočítá nikdy svoje kroky,
chodí se svou tváří vousatou.
Chorus
Sólo kytara + banjo (Chorus)
Verse 3:
Každý den je jako kapky stejný,
nezmění ho slunce ani mráz (smích),
tou ulicí jde zase klobouk černý,
pod něj čas jak ten kouzelník dých.
Chorus
Outro:
|
E
.
G#m
.
|
C#m
...
|
snad
F#m
hledá perly v trávě, možná
G#m
tou
B
ží
(stop)
zpátky
E
jít.
G#m
.
|
C#m
.
E
.
|
A
.
B
.
|
E
...
|
Průdušky - Stáří - text, akordy, naše i původní video
