Představujeme hudební skupinu Průdušky

1984

Představujeme hudební skupinu Průdušky

Severočeský kraj, kolébka Porty, si na nedostatek country skupin, ať už co do kvantity nebo do kvality, nemohl nikdy stěžovat. Vzpomeňme si třeba na ústecké Bluegrass Hoppers, ze kterých se později vyvinuli dnešní Fešáci, nebo třeba na jablonecké Volupsije.

Když tedy v roce 1974 vznikla na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem nová skupina, která si vzhledem k severočeskému ovzduší dala název Průdušky, měla v nejbližším okolí dostatek vzorů, ze kterých mohla čerpat a od kterých se mohla učit. Protože však byla studentskou kapelou a úspěchy se u začínajících skupin nedostavují nikdy závratnou rychlostí, nebyla ani první léta existence skupiny Průdušky naplněna vítězstvími v soutěžích a nadšeným diváckým ohlasem. Proto o tři roky později provedl kapelník a mandolinista Sváťa Matějka korekturu obsazení skupiny a z teplické Karavany přišli tři noví muzikanti — kytarista a zpěvák Pavel Brušák, dobrista Josef Hlavenka a hráč na foukací harmoniku a zpěvák Martin Tomášek.

Jejich příchod znamenal pro skupinu nejen novou krev, ale i nové nápady, takže již o rok později Průdušky vítězí v krajském kole Porty 1978 a na Banjo jamboree v Kopidlně získávají 1. místo a čestné uznání za hru na foukací harmoniku. Postup do národního finále Porty do Olomouce pro ně tehdy znamenal nejen možnost vybojovat nejvyšší ocenění, což se jim skutečně podařilo, ale zároveň i vstup mezi špičku našich bluegrassových kapel. A Průdušky, v nichž působí mimo již jmenovaných ještě kontrabasista a baskytarista Miroslav Hyška, a bendžista Jiří Panschab, se mezi touto špičkou cítí jako ryba ve vodě. Ještě v témž roce pořizují první nahrávky pro Čs. rozhlas a vystupují v Televizním klubu mladých. Jejich úspěšný rozjezd přerušilo v roce 1979 ukončení studia na pedagogické fakultě a odchod na roční základní vojenskou službu. Po návratu z vojny dochází k další personální změně, Jožka Hlavenka se stěhuje do Vodňan a v Průduškách ho na dobro plně nahrazuje Luboš Novotný. Úspěšná cesta Průdušek po scénách našich malých hudebních žánrů pak pokračuje. Do národního finále Porty postupují nepřetržitě od roku 1980 a v roce 1982 jim porota již podruhé přiřkne nejcennější trofej. O rok později natočí svůj první singl pro Supraphon a další nahrávky pro Čs. rozhlas (dnes jich mají celkem 16). Se svým koncertním programem jezdí téměř po celé republice, viděli je v Ostravě, Brně, Prievidzi, Banské Bystrici, hráli na setkání mládeže na Rysech a protože působí zároveň i jako doprovodná skupina pěveckého sboru pedagogické fakulty, viděli je diváci i v zahraničí — Polsku, SSSR, NDR a Madarsku.

K poslední personální změně v obsazení kapely došlo v září 1983, kdy kytarista a organizační vedoucí Pavel Brušák se stal konferenciérem skupiny a kytarový post po něm převzal Pražan Jan Zižka. Tím se stalo, že Průdušky se na zkoušky a koncerty sjíždějí z pěti okresů — Litoměřic, Mostu, Teplic, Ústí nad Labem a Prahy. Domovským místem skupiny však zůstávají Teplice, jejichž kulturní a společenské středisko je pro ně zřizovatelem. Po rozpadu ústecké folkové skupiny Sasanky převzaly Průdušky úlohu hostitelské kapely v pořadu Mozaika, který probíhá pravidelně každou poslední středu v měsíci v ZK Severočeských tukových závodů v Ústí nad Labem.

Hlavním stylovým zaměřením skupiny Průdušky je bluegrass a newgrass, ovšem na svých vystoupeních si zahrají s chutí a rutinou i bluesové skladby a nebojí se ani zabrousit do sféry trampské písničky a dalších hudebních žánrů. Jednou z jejich předností je to, že při dobré muzice nezapomínají na humor, kterého bývá na našich koncertních pódiích velice málo. Stejně odvážně, jako na cestu za dokonalým zvládnutim interpretační stránky svého projevu, se muzikanti z Průdušek pustili i do vlastní autorské tvorby, což je nutno v tomto hudebním žánru zvláště ocenit.

Na skladatelském poli zaznamenali první úspěchy třeba s písničkou Žebřík, takže je zde reálná naděje, že po brněnských Poutnících bude mít naše country hudba další špičkovou kapelu s kvalitní vlastní tvorbou.

IVAN DOLEŽAL
FOTO: O. FRINTA

zpět do archivu